USAREUR

US ARMY EUROPE

„Nikdy dříve v dějinách neměla země tolik synů, sloužících tak daleko od své domoviny v nebezpečné době, nikoli aby dobývali, ale za svobodu“ 

  John F. Kennedy, projev ke 3. Obrněné Divizi, Fliegerhorst Kaserne, Hanau, Německá spolková republika 25. června 1963

 via

Rush, R. S. – Adams, B. J.: Americký voják v Německu 1951-1969. Historie a vojenství LII, 2003,. č. 3-4, s. 574.

Vítejte v tomto kousku virtuálního prostoru, který je věnován záležitostem důležitého fenoménu světových dějin druhé půle 20. století – studené válce. Toto období je charakterizováno kolísáním napětí mezi dvěma antagonistickými společenskými a politickými řády. Již krátce po konci druhé světové války, z niž vyšly jako jediné dvě supervelmoci - na jedné straně SSSR a na druhé USA, bylo z důvodu prohlubujících se rozporů mezi systémy, které tyto dva státy reprezentovaly, patrné, že světu hrozí další válečný konflikt. Naštěstí však nedošlo i přes 40 let trvající faktické vzájemné nepřátelství k válce, která by s velkou pravděpodobností nesla označení světová s pořadovým číslem 3 a která by dozajista lidskou populaci a naši planetu značně zdecimovala, a to z důvodu nových zbraní hromadného ničení, kterými arzenály hlavních oponentů doslova přetékaly. Avšak po celou dobu trvání studené války možnost přechodu ve válku horkou a propuknutí ničivého konfliktu mezi západními demokraciemi a socialistickými státy bylo reálné a obě strany se na tuto možnost pečlivě připravovaly. Základními charakteristikami bylo obrovské zbrojení, udržování mohutných armád s vysokými stupni připravenosti a častými manévry a samozřejmě  také lokální konflikty v tzv. třecích oblastech, kde se jednotliví členové obou protistran snažily nabýt vlivu a současně oslabit či plně eliminovat vliv protivníka. Hlavním válčištěm studené války, jako jakéhosi předstupně nevyhnutelného konfliktu mezi východem a západem, byla střední Evropa. Zde bylo nakumulováno velké množství vojenských jednotek připravovaných k očekávanému střetu. Ačkoliv studená válka byla ve znamení rozsáhlé nuklerisace jednotlivých stran, kterážto je pak důvodem četných apokalyptických představ o možném průběhu válečného konfliktu a následně tzv. jaderná parita pak vnímána jako stav tento konflikt zcela vylučující, nejdůležitější složkou pro vybojování válek resp. jejich dovedení do konce jsou pozemní vojska, jež obsadí protivníkovo území a prakticky jej tak srazí na kolena. A tak i přes arzenály plné raket s jadernými hlavicemi o výsledku konfliktu, který by vzešel ze studené války, by rozhodla pozemní vojska. Vojska Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou disponovala mohutnými pozemními silami, které byly zaměřeny na pohyblivý útočný boj, což odpovídalo agresivním záměrům Sovětského svazu, které jsou neoddiskutovatelné. Mohutné obrněné pěsti členských armád Varšavské smlouvy pak na druhé straně železné oponě měly členit jednotky NATO dislokované na území Německé spolkové republiky. Vedle sil Belgie, Nizozemí, Britské rýnské armády, Francie a samozřejmě německého Bundeswehru – tedy armád států, které obranu západní Evropy považovaly za věc životní nutnosti – tvořily přední obranu severoatlantické aliance i jednotky Spojených států amerických – formace z US ARMY a US AIR FORCE. Utvoření formací USAREUR (US Army Europe = pozemní vojsko USA v Evropě) a USAFE (US Air Force Europe = letectvo USA v Evropě) a jejich nasazení na evropském kontinentu demonstrovalo ochotu USA plnit své závazky vůči svým spojencům z NATO a postavit se možné agresi východních socialistických států. Síly USAREUR tvořily páteř severoatlantické hráze v střední Evropě a právě její přítomnost notně zchlazovala touhu sovětských vůdců po expanzi. Z těchto důvodů jsou tyto stránky sice věnovány právě USAREUR, avšak budiž také památkou na události, které se naštěstí nekonaly.